Kdo by neznal legendární příběhy o pejskovi a kočičce z dílny Josefa Čapka. Poprvé vyšly v roce 1929, v roce 2021 na ně s přímým odkazem navázaly příběhy nové. Autor otevřeně přiznává afinitu k původní předloze, nechává se jí inspirovat a rozvíjí ji. Dnešní pejsek s kočičkou jsou možná trochu víc vztahoví, ale stále zůstávají laskaví k sobě navzájem. Drží spolu a podporují se. Mezi řádky je patrné, že i po těch devadesáti letech jim na sobě pořád záleží. Aniž by se jedním slůvkem zmínili, dávají najevo, že když je vztah těch nejbližších pevný, dá se zvládnout a překonat vše, co je na cestě životem může potkat. V příbězích pejska a kočičky vždycky všechno dobře dopadne, stejně tak jako v našem ideálním světě, kde se lidé navzájem respektují, jsou k sobě slušní a také umějí přiznat chybu nebo upřímně ocenit někoho jiného. Zbrusu nové povídání o pejskovi a kočičce je povídáním přemýšlivým a tvůrčím. Forma je Josefem Čapkem jasně daná, obsah citlivě přizpůsoben dnešnímu čtenáři. Jak malému, tak velkému. Čtenář malý, začínající, možná bude mít díky pejskovi a kočičce spoustu všetečných otázek a pak bude na větším čtenáři, aby s moudrou převahou let vše košatě vysvětlil a možná i dále rozvinul. Pokud se tak stane, pak knížka splnila svůj účel. Účel komunikativní a konstruktivní, jako přímý protipól k dnešnímu trendu, který velí rozbít staré formy a vylít jejich obsah, nicméně formy nové buď nenabízí, nebo jen ty bez obsahu, tedy bezcenné. Autorovy nové příběhy jsou konzervativní, však to také otevřeně přiznává. Ale to přece přece nemusí být nutně překážkou. Ostatně přečtěte, přemýšlejte a posuďte sami.